Antikomplex a já

Co a nebo kdo je Antikomplex by bylo na mnoho řádků a pro to v dnešní době internetu bude daleko lepší odkázat vás na jejich "stránky". Pro ty kteří nemají chuť vyhledávat jen krátce - Antikomplex je občanské sdružení, které se od roku 1998 zasazuje za českou reflexi německých dějin v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Proč tedy vlastně s tímto sdružením spolupracuji?

Jsem amatérský fotograf a tak není divu, že se zajímám o své okolí a také o to, jak to u nás vypadalo dříve, než jsem se narodil. Jaký pohled na krajinu a obec měli dříve moji kolegové kteří fotografovali. Dále je to zájem o místo kde bydlím a kde vyrůstají moje děti.

Tím se dostávám vlastně k jádru věci. Má spolupráce spočívá v tom, že se snažím sehnat fotomateriál a nejen já, ale i celý tým lidí, kteří se dostávají do archivů a podobně. Následně tyto fotky přefocuji a upravuji tak, aby byly nadále použitelné. Například jsme našli na faře starou fotografii, která byla značně poškozená nejen vlivem času, ale i nepřízní osudu. Motivem fotografie byl jeden slavný den v naší obci, a to svěcení a následné předání pomníku obětem první světové války do majetku obce. Byla to tenkrát velká událost. Proto bylo důležité tuto fotografii zachovat a tak trochu opravit v grafickém editoru, protože s touhle fotkou a spolu s dalšími odjíždí členové Antikomplexu do Německa za rodáky, kteří ještě žijí, aby získali další materiál o naší vesničce. Někdy je těžké si po tolika letech vůbec vzpomenout, jak to v jejich rodné vesničce vypadalo a jak vlastně se tam tenkrát žilo. Taková fotka, třeba malých žáčků s panem učitelem před školu, dokáže zázraky a vzpomínky se pomalu vracejí. Dá se říci, že taková fotka je klíčem k dávno zapomenutému mládí. Proto fotky zvětšuji a upravuji tak, aby tito lidé kteří jsou již v pokročilém věku, na první pohled viděli místo, kde se narodili. I já jsem se již do Německa podíval, a to konkrétně do Kronachu, kde sídlí Heimatstube, což je vlastně muzeum vysídlených Němců po roce 1945. Dále se jedná o dokumentární fotografii která je mému srdíčku asi nejblíže, přípravu materiálů k prezentaci a v neposlední řadě propagaci v místním tisku.

Jestliže jsem se zmínil o svém zájmu o to, jak se v naší obci žilo a jak to tu vypadalo, tak je více než jasné, že se snažím zachytit, jak se zde žije a jak to vypadá dnes. Proto se vždy zúčastňuji všech akcí a nejen jako divák a dokumentarista, ale i jako jen z těch kteří tyto akce připravují. Protože nejsem chobotnice a neumím se rozpůlit, tak jsem na jednu takovou akci pozval kamarády z našeho fotoklubu. Za tuto výpomoc bych chtěl Soně a Zdeňkovi moc poděkovat.

Pozn: pro větší náhled si klikněte na jednotlivé fotografie :-)