Výstava 10/2010

Všem hezký den či noc, při vzpomínkách na tu naši první prezentaci dílek na veřejnosti…byla to velmi dobrá zkušenost pro všechny zúčastněné. Už jenom ty přípravy stojí za vzpomínku s odstupem doby: Kdo, co, jak, kdy, za kolik, v kolik, v čem, dokdy to či ono tisknout – netisknout, upravit nebo jiná verze, zvládne - nezvládne…zavěšovači, odvěšovači….se tady teď musím usmívat. Jenom dobrodinec galerista pan Kobylka vše zvládal věcně a s úsměvem, evidentně v pohodě a připraven vlastně na vše. Však také připravil výbornou atmosféru a využití jeho terasy k občerstvení hostů vernisáže bylo prostě bez chyby.

Na začátek vernisáže dorazili všichni zúčastnění téměř včas, jenom já, jako předseda našeho klubu, jsem zazmatkoval, zapomněl "Kroniku", která je docela důležitá. Ještě, že to bylo pro ni kousek a díky Tomášovu skvělému postaršímu autíčku, které se hodí spíše do terénu než na rychlé napravení mojí sklerózy, dopadlo vše dobře a stihlo se, alespoň si Tom při dojezdu vyzkoušel brzdy a jízdu bravurně zakončil před očima téměř vyděšených hostů a mohlo být zahájeno.

Tady se musím opět sklonit před panem Kobylkou, který moji úvodní a nepřipravenou uvítací řeč včas přerušil, když si uvědomil, že bych tím hosty, hladové a žíznící, trápil ještě asi dost dlouho. A opravdu se to ukázalo jako dobrý zásah zkušeného galeristy, který věděl, co dělá.  Hosty se tak povedlo přivést do příjemné pohody a po přípitku členů klubu se svými přáteli se začalo spíše neformálně s prohlídkou vystavených prací, někteří se dokonce v průběhu debat i vraceli k těmto ukázkám práce členů Fotovegetu. Myslím, že zhruba těch padesát hostů odcházelo spokojeno, o čemž hovoří nejenom zápisy v naší kronice klubu, ale i pozitivní hodnocení některých přítomných akademiků z branže (jenom nevím, jestli to nebylo ovlivněno přátelstvím k panu Kobylkovi).

Závěrem  a objektivně : Nejlépe hodnocena byla tvorba manželů Peterkových, Soni Pikrtové, Veroniky Havelkové, Josefa Kawala, v kronice zase poděkování Helence Doubkové od jisté paní architektky za kompozici. Zvláštní poklonu si od pana Kobylky vysloužil (nebo zasloužil ?) Vladimír Kozák, jehož práci si pan Kobylka podle předem dohodnutého scénáře ponechal jako svou provizi a dokonce si ani nevzal svůj podíl z prodeje jednoho vystaveného díla od Jitky Kredbové.

Doufám, že byli všichni spokojeni a těší se na další výstavu s tématem "Čas nezastavíš", která se bude konat opět u pana Kobylky na jaře příštího roku.